..absurdnidrama.wz.cz.. David Matásek a Ladislav Mrkvička v Pokoušení v provedení Stavovského divadla (režie Charles Marowitz)
Rád si sundám přilbu, ale nesednu si,
nemám čas.

Plešatá zpěvačka (E. Ionesco)
Autoři: Eugene Ionesco

Díla zařazená v databázi:
  -Plešatá zpěvačka
  -Nosorožec
  -Židle

Francouzský dramatik, básník, esejista, literární kritik a gymnaziální profesor rumunského původu. Zakladatel a přední představitel absurdního divadla, navazujícího na jarryovské parodie a dadaistické a surrealistické drama. Terčem výsměchu jeho "antiher" je absurdnost světa, pocit odcizení, hluboké osamění a bezmocnost člověka.

Eugéne Ionescu se narodil 26. listopadu 1909 ve Slatině (Rumunsko). Je známo ještě jedno datum jeho narození 1912, ale to je omyl rozšířený v padesátých letech, který roznesl samotný autor, aby ve skupině mladých spisovatelů vypadal mladší. Jeho otec Eugen byl rumunský právník, matka Thérčse se narodila jako dcera francouzského protestanta, ale pak přestoupila k ortodoxní církvi, v níž Eugen Ionescu zůstal po celý život.

Krátce po narození Eugéna se rodina přestěhovala do Paříže, kde otec pokračoval v doktorantských studiích. Rodině se ještě narodila r.1911 dcera Marilina a r.1912 syn Mircea, který však zemřel velmi malý. Roku 1914 se malý Eugéne poprvé setkal s divadlem, do něhož se zamiloval. Jednalo se o loutková představení.

Roku 1916 odešel otec zpět do Rumunska, zatímco matka s dětmi zůstala v Paříži a žila pouze z příspěvků vlastní rodiny. Otec se pak dlouhou dobu neozýval, tudíž si rodina myslela, že je mrtvý. On se však v Rumunsku znovu oženil a dokonce se stal generálním inspektorem. Je třeba dodat, že otec Eugéna se dokázal prosadit v jakémkoli režimu, ať za nacistů nebo komunistů, čehož využil k rozvodu a přisouzení dětí jemu. Eugéne před odjezdem zpět k otci r.1922 ještě pobyl dva roky u příbuzných v La Chapelle Athenaise. Sám později říkal, že toto období bylo nejkrásnější v jeho životě.

Jeho vztah s otcem se ale neustále zhoršoval, i když mnohem horší byly vztahy mezi jeho sestrou Marilinou a nevlastní matkou. Když se sestra odstěhovala za matkou, která se vrátila do Bukurešti, otec jí již nikdy nedal žádné peníze. Eugéne odešel za matkou r.1926. Na rozdíl od sestry občas dostával peníze a otec mu dokonce zajistil grant na školu. Chtěl z něj mít inženýra, ale on se spíše zajímal o literaturu a poesii.

Od r.1928 přispíval do časopisu Bilete de papagal básněmi. V letech 1929-1933 studoval na universitě v Bukurešti, kde se seznámil s Rodicou Burileanu, studentkou filosofie a práva. V letech 1928-1935 se hlavně živil psaním článků do rumunských časopisů Vremea, Azi atd. V roce 1934 pobouřil rumunské literární kruhy vydáním svých kritických esejů v knize Nu (Ne!), v nichž napadl klasiky literatury jako např. Tudora Argheziho či Iona Marabu.

Roku 1936 se oženil s Rodicou Burileanu a začal pracovat jako učitel francouzštiny. V této době také zemřela jeho matka. Ještě roku 1938 pobyl ve Francii jeden rok, ale pak se musel vrátit do Rumunska na začátku války. Tento krok si později velmi vyčítal, protože situace v jeho zemi začala být neúnosná. Nakonec se přece jen za pomoci přátel dostal do Francie společně s manželkou. Zde se usadili v Marseille a později ve Vichy, kde Eugen zastával post rumunského kulturního atašé. V této době se narodila jeho dcera Marie-France.

Od roku 1945 až do r.1964 žil spolu s rodinou v Paříži. Tíživou finanční situaci po konci války řešil překládáním rumunských autorů do francouzštiny. Ve stejném roce, jako zemřel jeho otec, začíná psát jednu ze svých nejslavnějších her - Plešatá zpěvačka, na jejíž divadelním představení pracoval spolu s režisérem Nicolasem Bataillem. Ale jeho první antihra - absurdní drama r.1950 nemělo úspěch ani u kritiků, ani u diváků. Pouze několik málo intelektuálů si jej všimlo a začalo jej podporovat. Jednalo se o surrealistické umělce např. André Bretona či Luise Buňuela. Jeho zvláštní smysl pro absurditu jej pak dovedl mezi mladé umělce např. Borise Viana, Raymonda Queneau a Jacquese Préverta, s nimiž tvořil skupinu. Od té chvíle se stal jednou z hlavních postav absurdního dramatu, kdy jej zvali na různé konference. Za své dílo byl oceňován v mnoha zemích nejen cenami, ale i čestnými doktoráty.

Zemřel 28. března 1994 v Paříži a byl pohřben jako mnoho umělců na hřbitově v Montparnassu. I po své smrti je jeho tvorba stále aktuální nejen díky jeho žákům např. Claude Abastado či Mircea Eliade, ale i díky nadčasovosti jeho dramat a kritických esejů.

DÍLO:

Ne!, 1934
Plešatá zpěvačka, 1948
Lekce, 1951
Židle, 1952
Nový nájemník, 1955
Jakub aneb Podrobení, 1954
Improvizace Almy aneb Pastýřův chameleon, 1958
Nenajatý vrah, 1958
Učitel, 1958
Nosorožec, 1958
Král umírá, 1962
Plukovníkovy fotografie, 1962
Hlad a žízeň, 1964
Střípky deníku, 1967

zpět na výpis autorů
Aktuality

11.9.2007
U příležitosti dalšího pěkného výročí byl přidán nový autor (Adolf Hoffmeister) a jeho dvě hry, Hřbitov aut Fernanda Arrabala (opět péčí Kaaxe) a také D.I.Charms.

20.5.2007
Velká aktualizace - přidáni noví autoři, díla, literatura, esej...

21.8.2006
Při výročí okupace jsem promazal guestbook totálně zahlcený spamy a přidal antispamovou ochranu ;).

28.12.2005
Nová recenze - Emigranti v divadle Komedie

1.12.2005
16.12. má v divadle Komedie premiéru hra Sławomira Mrożka Emigranti. To a hodně dalších tipů najdete v kalendáři.

27.11.2005
Tip na literaturu - Slovenská absurdná dráma (viz literatura).