..absurdnidrama.wz.cz.. Václav Havel jako herec - Divadlo Na tahu (foto Bohdan Holomíček 1975)
Nebuď smutnej, Vaňku

Audience (V. Havel)
Eseje

Absurdní drama (Petr Christov)
Obecná úvaha a charakteristika. Převzato z předmluvy českého vydání: Samuel Beckett - Čekání na Godota.

Když měla v květnu roku 1950 v jednom pařížském divadélku premiéru divadelní hra francouzského autora rumunského původu Eugna Ioneska Plešatá zpěvačka, bylo jisté, že se zde objevilo nové pojetí divadla, které s tím dosavadním nemá mnoho společného. Tato Plešatá zpěvačka (která se ostatně z prapodivné piety, prazvláštní tradice, ale i turisticko-diváckého zájmu hraje v Paříži dodnes) nezůstala ve svém boji sama, poměrně rychle se k ní přidaly další inscenace a k Ioneskovi přibyli další autoři. Francouzský dramatik s ruskými kořeny Arthur Adamov, později též Francouz španělského původu Fernando Arrabal, Brit Harold Pinter, ale především velký Ir usazený v Paříži — Samuel Beckett. Počátkem roku 1953 — za mrazivého večera 23. ledna — se konala v jiném pařížském divadélku na boulevardu Raspail, v Théâtre de Babylone, premiéra nevydané hry prozatím takřka neznámého dramatika. Název hry podmanivě evokoval příchod kohosi neznámého — Čekání na Godota. Navzdory všem pesimitickým předpokladům a opatrným očekáváním dokázala inscenace režírovaná pozdějším slavným divadelním tvůrcem (a inscenátorem několika dalších Beckettových her) Rogerem Blinem ohromit publikum a strhnout na sebe pozornost kritiky i běžného diváka. Její ohlas byl nevídaný, ohromující a měl příchuť francouzského skandálu. Bouřlivé reakce pobouřeného publika následované vlnou nebývalého zájmu dokázaly rázem zachránit Théâtre de Babylone a z neznámého spisovatele irského původu se přes noc stal autor, o němž se hovoří. Samuel Beckett bude od této chvíle již navždy vůdčí postavou skutečného nového proudu ve světovém divadle, stane se prorokem hnutí, jež dostane různá označení od anti-divadla, přes nové divadlo, ne-divadlo až k tomu nejrozšířenějšímu, které zní — absurdní divadlo. Godot nepřišel, nová divadelní epocha však ano.

Absurdní divadlo je pojem, k němuž se mnohdy rádi utíkáme a zastřešujeme jím jakékoli hry a texty, které unikají našemu běžnému chápání a vnímání. Co je nesmyslné, bývá pro nás absurdní. Nicméně absurdní neznamená smyslu zbavený, spíše by bylo vhodné hovořit o absurdních situacích jako o situacích smyslem přetékajích. Pokusím se na tomto místě alespoň načrtnout základní rysy hnutí absurdního divadla. V první řadě je nutné podotknout, že se jedná o dramatické texty skutečně určené pro divadlo, autoři prvních her řazených posléze do kategorie absurdních psali své texty s vědomím toho, že budou inscenovány, že budou na scéně uváděny. Přesto je jejich společných rysem porušování zavedených divadelních zvyklostí, hry nerespektují logické posouvání děje, dialog na scéně často pouze zakrývá absenci jakékoli akce, jakéhokoli jednání. Nesetkáváme se zde s žádnými niternými konflikty, postavy neřeší žádné své vnitřní psychické problémy, jejich dialog pouze zamlčuje permanentně přítomnou úzkost. Základním a nejdůležitějším principem je však jazyk — a především krize jazyka, jeho ztráta schopnosti pojmenovávat náš současný svět.

(převzato z předmluvy českého vydání: Samuel Beckett - Čekání na Godota. Větrné mlýny 2005)

08.11.2005 14:36 Petr Christov

zpět na výpis článků
Aktuality

11.9.2007
U příležitosti dalšího pěkného výročí byl přidán nový autor (Adolf Hoffmeister) a jeho dvě hry, Hřbitov aut Fernanda Arrabala (opět péčí Kaaxe) a také D.I.Charms.

20.5.2007
Velká aktualizace - přidáni noví autoři, díla, literatura, esej...

21.8.2006
Při výročí okupace jsem promazal guestbook totálně zahlcený spamy a přidal antispamovou ochranu ;).

28.12.2005
Nová recenze - Emigranti v divadle Komedie

1.12.2005
16.12. má v divadle Komedie premiéru hra Sławomira Mrożka Emigranti. To a hodně dalších tipů najdete v kalendáři.

27.11.2005
Tip na literaturu - Slovenská absurdná dráma (viz literatura).