..absurdnidrama.wz.cz.. David Matásek a Ladislav Mrkvička v Pokoušení v provedení Stavovského divadla (režie Charles Marowitz)
Nosorožec na svobodě není dobrá věc.

Nosorožec (E. Ionesco)
Články, recenze

Sławomir Mrożek: Tango (Milan Líčka)
Recenze převzatá ze serveru divadlo.tiscali.cz

Tango (ostravská Komorní scéna Aréna)

Dalším triumfem ostravské Komorní scény Aréna se stalo Tango Sławomira Mrożka, které se od roku 1964 s úspěchem hraje na jevištích všech kontinentů. Inscenaci nepochybně prospělo, že na režii, scénografii, kostýmy i choreografii byli přizváni polští umělci: divadlo našich sousedů je totiž orientováno k výraznějšímu, exaltovanějšímu projevu. Její režisér Józef Czernecki již před časem vrátil na českou scénu Mrożka, který byl roku 1968 - poté, co odsoudil okupaci Československa - dán na index.

Mrożek je autor s nezaměnitelným rukopisem a pro své satiry, grotesky a parodie dovede využít díla slavných předchůdců. Jeho Tango je parafrází románu Ferdydurke polského modernisty Witolda Gombrowicze. I zde se hovoří o nové formě, čisté formě a formalismu, i zde se bouří mladík z lepší rodiny a nutí mladého sluhu, aby mu dal facku. Ovšem Gombrowicz provokoval a boural ještě soudržný měšťácký řád, zatímco u Mrożka je řád už dávno rozbit a není koho provokovat. Všichni se chovají nezodpovědně, většina jen vegetuje. Otec předvádí nesmyslné divadelní experimenty, matka se z nudy občas vyspí s mladým povalečem, babička se strýcem hrají karty. Děj se odehrává v zašlém, neudržovaném salónu. Ženy jsou nedbale oblečené, otec v nedopnutém županu a strýc v kraťasech. Po dědovi zemřelém před dvaceti lety zůstal zapomenutý katafalk, který slouží jako trestná lavice.

TangoSyn Artur se rozhodne ke vzpouře proti marasmu, najde ve strýci spojence a přinutí ostatní, aby se oblékli do korzetu starého řádu a salónních manýrů. Z drzého povaleče udělá příkladného sluhu. Manifestem proměny má být svatba Artura s atraktivní sestřenicí Álou. Ta je prostoupená liberální svobodou, s níž nepokrytě nabízí svá stehna, ale i ji nadcházející obřad - spolehlivě jako každou ženu - uvede do vytržení. Bohužel Artur sám nemá dost víry v navrácení řádu, a tak aspoň zavede nový pořádek. Jeho nejistoty a skrupulí využije sluha a vyrazí mu moc z rukou. Rozhodný a bezohledný chám nyní výsměšně tančí tango se strýcem – to tango, které vyvolává nostalgii po starých dobrých časech…

TangoCzernecki vytvořil groteskní paralelu současného světa, kde se postavy chovají bez zábran a přitom stereotypně, nechápou svobodu a nedůvěřují řádu – a nakonec se podvolí vnucenému pořádku. Groteskno navozuje i režijní pojetí, kdy „starý svět“ ztělesňují herci starší, než je obvyklé. Jejich jednání tak nabývá podivně směšné formy, což dokonale sehraný ansámbl Arény dá divákovi vychutnat. Náladovou, popletenou babičku představuje Miluše Hradská, rezignovanou, nudící se matku Dana Fialková, umělecky rozevlátého otce Pavel Cisovský. Na scénu se po letech triumfálně vrací Bohuslav Čvančara, jehož strýc se před očima proměňuje z hravého staříka přes suverénního pána staré školy až v pasivní loutku v rukách roztančeného sluhy. Nitky dramatu ovšem mají v rukách ti mladí: Marek Cisovský ztělesnil napravitele řádu jako hamletovského váhavce, Tereza Maňáková jeho sestřenici Álu jako podbízivou cuchtu i zářivou nevěstu – a toho nenápadného povaleče Edu, který tak dobře slouží a pak zle vládne, hraje Dušan Škubal (v alternaci René Šmotek).

Mrożek dovede skvěle vystavět dramatické situace, jeho silnou zbraní je tvárný, proměnlivý jazyk, který lehce klouže mezi výrazy primitiva a salónní obřadností, a slouží k důmyslné omluvě i výmluvě. Obratně využívá formulační šarády, aby vše relativizoval prostřednictvím železné logiky ad absurdum. Mrożek patří mezi přední autory absurdního divadla, u nás kdysi mohl projít cenzurou jen jako „kritik absurdit přežilých společenských stereotypů a měšťáckých konvencí“. Tango může být studií generačního konfliktu, úvahou o svobodě a vzpouře nebo také groteskní vypovědí o rozpadu hodnot. Tento poslední výklad je naléhavý zejména dnes, kdy liberální svobody rozleptaly řád a vše je dovoleno. Absurdní fraška parodující revoltu někdejší moderny se tak stává mrazivou parabolou současnosti, v níž se do popředí derou agresivní chámi a využívají okamžiku, kdy končí vůle a začíná zvůle (jejich diktát si ovšem v demokracii vybíráme sami).

(recenze převzatá ze serveru divadlo.tiscali.cz)

13.11.2005 15:45 Milan Líčka

zpět na výpis článků
Aktuality

11.9.2007
U příležitosti dalšího pěkného výročí byl přidán nový autor (Adolf Hoffmeister) a jeho dvě hry, Hřbitov aut Fernanda Arrabala (opět péčí Kaaxe) a také D.I.Charms.

20.5.2007
Velká aktualizace - přidáni noví autoři, díla, literatura, esej...

21.8.2006
Při výročí okupace jsem promazal guestbook totálně zahlcený spamy a přidal antispamovou ochranu ;).

28.12.2005
Nová recenze - Emigranti v divadle Komedie

1.12.2005
16.12. má v divadle Komedie premiéru hra Sławomira Mrożka Emigranti. To a hodně dalších tipů najdete v kalendáři.

27.11.2005
Tip na literaturu - Slovenská absurdná dráma (viz literatura).