..absurdnidrama.wz.cz.. David Matásek a Ladislav Mrkvička v Pokoušení v provedení Stavovského divadla (režie Charles Marowitz)
Garcon: Tady se neodpočívá.
Artur: Ale tak se nedá žít!
Garcon: (ironicky) ŽÍT.

S vyloučením veřejnosti (J. P. Sartre)
Články, recenze

Čekání na Godota ve studiu Rubín (Jan Kobera)
Na okamžik zazáří den a nanovo je noc – slavné absurdní drama Samuela Becketta. Recenze převzatá ze serveru Neraweb.cz.

Čekání na godota - činoherní klub

Překlad: Patrik Ouředník, výprava: Tomáš Bambušek, režie: David Czesany, hrají: Jan Dvořák, Tomáš Bambušek, Stanislav Majer, Roman Říha, Jan Lepšík.

Pražské A studio Rubín uvedlo v rámci svého programu, který zahrnuje mimo jiné i uvádění tzv. velké klasiky v malém divadle, premiéru inscenace hry Samuela Becketta Čekání na Godota v podání občanského sdružení Mezery. Nutno podotknout, že tato „velkolepá klauniáda tragikomedie lidského údělu“ klade velké nároky na diváka i na režiséra – není nesnadné si představit, že na této inscenaci si lze snadno vylámat zuby.

Dva tuláci, Vladimír a Estragon, důvěrně se oslovující Didi a Gogo, spolu zabíjí hodinu za hodinou pod uschlým stromem, uprostřed cesty odnikud nikam a to s jedinou nadějí – na místě je drží vidina příchodu jakéhosi pana Godota, který by mohl každou chvilkou dorazit a se kterým oba spojují své vyhlídky na jakési vylepšení své situace. Pan Godot však stále nepřichází, jen posílá malého chlapce, který vyřídí, že pan Godot přijde určitě zítra.

Vladimír a Estragon přespávají na různých místech, jejich dialogy se opakují, přou se o tom, zda na onom místě byli již včera... A co vlastně dělali včera? A co budou dělat dnes? Čas plyne pomalu a bezcílně. Co takhle se oběsit? Jenže - co když zítra přijde Godot?

Na počátku padesátých let bylo francouzské premiérové publikum zpočátku silně zmateno, avšak po padnutí opony přišel bouřlivý potlesk a ačkoli měla inscenace mizernou propagaci, bývaly další reprízy beznadějně vyprodány, milovníci divadla se chodili podívat na skutečně nové divadlo a pařížští snobové rychle pochopili, že kdo TO neviděl, nemůže do společnosti. Absurdní drama získalo navždy svého nového čelního představitele.

Inscenaci pojal režisér David Czesany minimalisticky, tak jak se to hodí a jak to odpovídá poetice malých scén. Hlavní postavy si pohazují s imaginárními předměty, ať už jde o jídlo, provaz, botu či klobouk; scéna je zcela prázdná krom jedné palety, na které protagonisté střídavě sedí či leží. Pohyby jsou nezřídka vypuštěny či jen naznačeny, pracuje se se zkratkou. Při vzájemných rozhovorech vždy herci rozmlouvají spolu, ale téměř nikdy se na sebe nepodívají – Vladimír i Estragon při vzájemném dialogu jen upřeně sledují hlediště. Hra byla samozřejmě „přefiltrována“ skrze autorskou úpravu – některé pasáže byly vynechány, některé výstupy rozvedeny více, avšak v duchu této inscenace a tedy beze škody na věci.

Jestli si mohu dovolit i něco vytknout, na můj vkus herecký projev všech aktérů přespříliš často využíval „řev“ – k postavě otrokáře Pozza se bezpochyby hodí (zvláště k jejímu ztvárnění v této inscenaci), avšak obecně na mě místy působil rušivě.

(článek převzat ze serveru Neraweb; fotografie je ilustrativní, pochází z archivu Činoherního klubu)

21.11.2005 20:44 Jan Kobera

zpět na výpis článků
Aktuality

11.9.2007
U příležitosti dalšího pěkného výročí byl přidán nový autor (Adolf Hoffmeister) a jeho dvě hry, Hřbitov aut Fernanda Arrabala (opět péčí Kaaxe) a také D.I.Charms.

20.5.2007
Velká aktualizace - přidáni noví autoři, díla, literatura, esej...

21.8.2006
Při výročí okupace jsem promazal guestbook totálně zahlcený spamy a přidal antispamovou ochranu ;).

28.12.2005
Nová recenze - Emigranti v divadle Komedie

1.12.2005
16.12. má v divadle Komedie premiéru hra Sławomira Mrożka Emigranti. To a hodně dalších tipů najdete v kalendáři.

27.11.2005
Tip na literaturu - Slovenská absurdná dráma (viz literatura).